Malý, kompaktní a zavalitý šiperka je atraktivní pes s jiskrnýma, živýma očima a bohatou drsnou srstí. Někdy se rodí bez ocasu, jinak je hustě osrstěný ocas nesen přes hřbet a to jim v kombinaci s bohatou srstí a odstávajícíma ušima dodává výraz typického špice.
U šiperky se může vyskytnout:
– Luxace čéšky
– Legg-Perthesova choroba
– Mukopolysacharidóza typu 3B, což je dědičné onemocnění metabolismu způsobené neschopností těla štěpit mukopolysacharidy, v důsledku toho může dojít k narušení mozkových funkcí
Chovatelé i majitelé říkají, že šiperka je chytrý a temperamentní pes, který se rychle učí, ale také se rychle dostává do problémů! Jsou dobromyslní a obecně přívětiví, ale rádi štěkají, aby dali rodině vědět o všem, co považují za podezřelé nebo neobvyklé. Dobrá socializace by proto měla přispět k tomu, aby se jim příliš mnoho věcí nezdálo podezřelých nebo neobvyklých!
Šiperka byl původně lodní pes – dostatečně malý na to, aby se vešel do malého prostoru kajuty, ale zároveň dostatečně hlasitý, aby odradil zloděje. Byli také dobře vybaveni do každého počasí a chránili loď i náklad před krysami a myšmi. Jejich původ je poněkud nejasný. Někteří se domnívají, že jsou potomky dnes již vyhynulého belgického ovčáka typu „leuvenaar“, avšak na rozdíl od tohoto plemene mají zřetelně špicí vzhled. Je však možné, že jejich malá velikost vznikla křížením leuvenaara s malými typy špiců z okolních oblastí – pravděpodobně s malým německým špicem a pomeranianem. Bez ohledu na jejich skutečný původ je známo, že pocházejí přinejmenším ze 17. století, protože byli poprvé vystaveni v bruselském Královském paláci v roce 1690, nicméně standard plemene jim byl udělen až koncem 19. století.
Šiperka potřebuje minimálně půl hodiny až hodinu pohybu denně, a to pestrého a zajímavého. Je to pes s aktivní myslí, takže se nenechte zmást malou velikostí. Toto původem odolné pracovní plemeno nemusíte šetřit, mentálně ani fyzicky. Důležitá je velká rozmanitost vycházkových tras, protože šiperka bude rád každý den prozkoumávat nový terén!
Ideální majitelé šiperky mají předchozí zkušenosti s plemenem typu špic, ale chtějí menšího, snáze ovladatelného psa. Měli by být aktivní a mít zájem o výcvik, protože šiperka je chytrý, energický pes, který potřebuje být zaměstnán. Jeho srst se snadno upravuje, líná minimálně. Pravděpodobně ale budete často opravovat výslovnost a vysvětlovat, že se nejedná o čiperku, ale skutečně šiperku, uznávané plemeno, nikoliv křížence. Šiperka vás nezapomene upozornit na cizí zvuky, osoby či cokoli jiného, proto domácnost bez blízkých sousedů bude vhodnější.
Malá plemena psů, jako je šiperka, mají rychlý metabolismus, což znamená, že spalují energii vysokou rychlostí. Mají však malý žaludek, proto musí jíst časteji, ale malé porce. Krmiva pro malá plemena jsou speciálně navržena s odpovídajícím množstvím důležitých živin, menší velikost granulí vyhovuje malé tlamě, podporuje žvýkání a tím zlepšuje trávení. Zjistěte více o tom, jak nabídnout svému psovi vyváženou stravu, s naším průvodcem.
Bohatá srst šiperky je hustá a silná. Většinou je hladká a leží těsně u sebe, ale kolem krku tvoří hřívu a na zadní straně stehen „kraťasy“. Důkladná péče jednou týdně udrží srst v dobrém stavu. Více informací o péči o psa se dozvíte z našeho článku.
Šiperka je vyšlechtěn pro spokojený život na velmi malém prostoru lodní kajuty, proto na velikosti domácnosti příliš nezáleží. Bezpečně oplocená zahrada je však nutností, protože šiperka je mrštný, rychlý a má touhu lovit malou pisklavou kořist. Ačkoli mohou žít v podstatě kdekoli, je třeba vzít v úvahu to, jak moc tito malí psi mohou a chtějí štěkat. Protože mají tendenci upozorňovat na jakýkoli podezřelý pohyb, dvakrát si rozmyslete, než si ho přivedete do rušného prostředí s blízkými sousedy.
Když se nudí, šijou s ním všichni čerti. Tento malý psík si výcvik užije, pokud má správnou motivaci, a proto trénujte s jídlem a hračkami a udržujte výcvik zábavný a zajímavý. Od útlého věku ho socializujte, zvykejte na ostatní zvířata, děti a každodenní aktivity. Pozornost je třeba věnovat přivolání a nácviku signálu pro ticho, protože šiperka miluje zvuk vlastního hlasu a s potěšením se o něj dělí se svým okolím!
Ve správném domově to bude zábavný rodinný pes, který však potřebuje výcvik a mentální stimulaci, proto může být lepší, když bude žít se staršími dětmi nebo teenagery. Ačkoliv jsou psi považováni za vhodné domácí mazlíčky k dětem, je třeba naučit je vzájemnému respektu. Přesto by psi a malé děti nikdy neměli zůstávat sami bez dohledu dospělé osoby.
Toto plemeno si jako společníka a domácího mazlíčka oblíbila královna Marie Henrietta (manželka krále Leopolda II. a první sestřenice budoucí anglické královny Marie). V roce 1885 si koupila šiperku, kterého viděla na výstavě v Bruselu, pojmenovala ho podle jeho černého zbarvení a často s ním chodila na procházky nebo projížďky na koni. V důsledku toho se stali tak žádanými, že někteří bezohlední prodejci se snažili vydávat jakéhokoli černého psa vhodné velikosti za šiperku.
