Norfolský teriér patří mezi nejmenší teriéry a má drátovitou, tvrdou, rovnou srst odolnou proti povětrnostním vlivům.
U norfolského teriéra se může vyskytnout:
– Luxace čéšky.
Norfolský teriér se stal samostatným plemenem až v roce 1964 a do té doby se na něj pohlíželo jen jako na variaci v rámci plemene norvičský teriér, takže jejich historie je stejná. Původ norfolka lze nalézt těsně u Cambridgeské univerzity na konci 19. století. Pro sportovně založené vysokoškoláky bylo módní vlastnit určitý typ teriéra, který se choval ve stájích v Trumpington Street, jež vedly podél zadní části několika kolejí. Tito malí pracovní teriéři byli nasazováni jako kolejní krysaři, a protože studenti žili a stýkali se spolu, museli být jejich psi stejně společenští a pracovali ve smečce. Právě jeden z těchto psů, pes pískové barvy jménem Rags, je považován za zakladatele norvičských a norfolských teriérů, které známe dnes. Až do roku 1964 byli psi s kapkovitým uchem stále klasifikováni jako norvičtí teriéři, ale po tomto datu byli oba psi odděleni a psi s kapkovitým uchem byli nazýváni norfolky.
Tento malý teriér potřebuje hodinu pohybu denně, ale po zbytek času je aktivní a do všeho se pouští, baví ho hry a dovádění. Milují pobyt venku a obzvlášť rádi hrabou, a tak na zahradě uvítají psí důlek, který zabrání jejich tunelování v záhonech!
Ideální majitelé norfolků si uvědomují, že tento drzý a okatý malý pes je navzdory své drobné velikosti stále inteligentní a bystrý teriér. Měli byste mu poskytnout veškerý výcvik a pohyb, který by potřeboval pes třikrát větší, protože znuděný norfolk je hlučné a destruktivní stvoření. Skvěle se snáší s dětmi, pokud jsou dostatečně staré nebo rozumné na to, aby pochopily, že pes není hračka, a hodí se do rodiny, která tráví volný čas venku aktivně.
Malí psi mají rychlý metabolismus, což znamená, že spalují energii vysokou rychlostí. Mají však malý žaludek a to znamená, že musí jíst málo a často. Krmiva pro malá plemena jsou speciálně navržena s odpovídajícím množstvím důležitých živin a menší velikost granulí lépe vyhovuje malé tlamičce, podporuje žvýkaní a tím zlepšuje trávení.
Tvrdou, drátovitou srst lze poměrně snadno udržovat v dobrém stavu, stačí ji jednou až dvakrát týdně dobře vyčesat. Srst je také třeba dvakrát ročně ručně vytrhat. S tím vám poradí v psím salonu nebo chovatel.
Norfolk může žít v malém domě nebo bytě, pokud má přístup ven, aby se mohl proběhnout a vyvenčit.
Norfolk má k výcviku poněkud neteriérský přístup, protože rád spolupracuje se svým majitelem a lze ho vycvičit k překvapivé poslušnosti. Měli by se však dobře naučit na přivolání, protože pohled na veverku snadno odvede jejich pozornost a přestanou vnímat!
Norfolk je jedním z nejlepších teriérů pro děti, protože jsou k nim mírní a trpěliví. Ačkoli jsou psi obecně považováni za vhodné domácí mazlíčky k dětem, je třeba děti a psy naučit vzájemnému respektu. Přesto by nikdy neměli zůstat spolu sami bez dohledu dospělé osoby.
Lidé jsou často zmateni, který je norfolk a který norvičský teriér. Zapamatujte si, že norfolk má v názvu „f“ a „složené“ uši, zatímco „norwich“ má uši špičaté jako „čarodějnický klobouk“. Jsou pracovití a v terénu byli nazýváni „dokonalými démony“. Plemeno založil Frank „drsňák“ Jones a původně byli známí jako „Jonesovi teriéři“. Nejsou to jen skvělí pracovní psi, byli také velmi úspěšní na výstavách. Norfolští teriéři jsou neuvěřitelně přítulní a neradi žijí venku a vždycky se vám s radostí schoulí na klíně.
