Irský jemnosrstý pšeničný teriér je kompaktní, vzpřímený teriér, jehož název je odvozen od jeho charakteristické měkké srsti. Tato hedvábná srst by měla být na hlavě a končetinách bohatě zvlněná nebo stočená a měla by mít přirozený vzhled, i když je povoleno ji pro výstavní účely trochu upravit.
Může se však u něj vyskytnout:
– Dysplazie kyčlí.
– Proteinová nefropatie, kdy ledviny nefungují správně a bílkoviny se ztrácí v moči.
– Enteropagie, střevní ztráta bílkovin.
– Addisonova choroba, což je stav, kdy tělo psa není schopno produkovat normální hladinu přirozeného kortizolu.
– Degenerativní myelopatie, stav způsobující progresivní paralýzu zadních končetin.
– Renální dysplazie, což je stav, kdy se ledviny nevyvíjejí správně, a tak nemohou normálně fungovat.
Je to silný teriér, svalnatý, kompaktní a se smyslem pro zábavu. Bude se chtít zapojit do všeho, co děláte, a ve správném domově může být spolehlivým společníkem. Stejně jako u všech teriérů jim v očích jiskří rošťáctví a je to plemeno, které vás i při častém výcviku udrží ve střehu! Inteligentní a rychle se učící pšeničný teriér je také nezávislý a bude vyžadovat motivaci v podobě pozitivního výcviku s odměnou v podobě jídla a hraček a možnosti vykonávat příjemné činnosti.
Irský jemnosrstý pšeničný teriér je známý již více než 200 let, v minulosti byl využíván k hubení škůdců, pravděpodobně i sportovnímu vyžití majitelů a hlídání. Někteří se dokonce mohli věnovat i hnaní dobytka a pasení ovcí. Majitelé se proto nijak zvlášť nestarali o chov podle standardu, ale spíše o funkční chov, a tak bylo plemeno vzhledově velmi variabilní a Irský kynologický svaz je uznal až v roce 1937. Kennel Club nakonec plemeno uznal v roce 1975, ale Irský jemnosrstý pšeničný teriér nikdy nepatřil k nejoblíbenějším teriérům. Nadšenci tohoto plemene tvrdí, že jsou „původním irským teriérem“, ze kterého se všichni ostatní vyvinuli (ačkoli to tvrdí většina plemen irských teriérů!), ale vzhledem k jejich všestrannosti, je to docela možné.
Minimálně hodinu denně, ideálně více, procházky po různých trasách, volný běh a zajímavé aktivity, jako jsou pachové práce, pronásledování návnady nebo aportování. Jedná se o aktivního psa s rychlou myslí, pokud jeho mozek nezapojíte do něčeho konstruktivního, pravděpodobně se začne věnovat něčemu destruktivnímu!
Nenechte se mýlit, jediná jemná věc na tomto plemeni je jeho srst, pod plyšovým zevnějškem je to teriér, co vyžaduje zkušeného majitele, který ví, jak trénovat to nejlepší a jak zabránit tomu nejhoršímu. Pokud vás neodradí představa, že máte psa, který nemá rád ostatní psy (a vlastně ani lidi), a budete toto plemeno milovat pro jeho zvláštnosti, ne jim navzdory, dobře se vám odmění. Ideální majitelé budou mít čas na dlouhé procházky, čas na značnou péči o psa, budou si užívat výcvik jiskrného a chytrého plemene a budou bydlet na venkově s bezpečnou zahradou.
Strava vašeho psa musí obsahovat vyvážený poměr všech živin včetně stálého přísunu čerstvé vody. Je důležité udržovat psa v ideální tělesné kondici a krmit ho alespoň dvakrát denně v souladu s pokyny na jeho konkrétním krmivu.
Nelínající hedvábnou, jemně se vlnící srst bude třeba upravovat několikrát týdně, aby zůstala čistá, lesklá a nezacuchaná. Potřeba péče bude větší ve věku od 7 do 24 měsíců, kdy přijde dospělá srst. Vyplatí se zvykat psa na úpravu srsti v psím salonu, protože česání a sušení této srti trvá dlouho. Po každé procházce zkontrolujte oblast mezi polštářky a uši, protože se zde snadno shromažďují nečistoty a cizí tělesa.
Irský jemnosrstý pšeničný teriér nepotřebuje honosné bydlení, ale bezpečně oplocená zahrada je nutností. Je to hbitý lovec, který umí dobře hrabat a skákat překvapivě vysoko. Hodí se spíše do klidnějšího venkovského nebo příměstského domu, protože pšeničný teriér bude cítit potřebu upozornit vás na cokoli, co uvidí nebo uslyší, a to se málokdy líbí sousedům. Ideální je přístup k různým zajímavým procházkám a bezpečné místo pro běhání bez vodítka.
Rychle se učí a mají nezávislé myšlení, jsou často popisováni jako tvrdohlaví, ale ve skutečnosti potřebují silnou motivaci, aby chtěli pracovat se svým člověkem, a ne si dělat své vlastní věci. Pochopte jejich touhu honit se, zabíjet a kousat a zajistěte tyto potřeby vhodnými hračkami, hrami a aktivitami a váš teriér bude zábavným a poutavým společníkem. Zvláštní pozornost věnujte socializaci s ostatními psy, kočkami a hospodářskými zvířaty a usilovně pracujte na výuce spolehlivého přivolání a aportování.
Hodí se do rodiny se staršími dětmi, která se věnuje spoustě aktivit spojených se psy, dlouhým procházkám v přírodě a výcvik psů mají jako koníček. Není ideální k malým dětem nebo batolatům, protože povaha teriéra není shovívavá ani tolerantní a časové nároky na výcvik, venčení a péči jsou poměrně vysoké. Ačkoliv jsou psi považováni za vhodné domácí mazlíčky k dětem, je třeba naučit je vzájemnému respektu. Přesto by psi a malé děti nikdy neměli zůstávat sami bez dohledu dospělé osoby.
