Tito velcí chundelatí ohaři mají velmi atletický vzhled a navzdory své velikosti jsou elegantní. Často jsou popisováni jako chrti s huňatou srstí.
Obecně zdravé plemeno, u kterého se může vyskytnout:
– Gastrická dilatace a volvulus, což je perakutní onemocnění, kdy v důsledku hromadění velkého množství plynů dojde k rychlému „nafouknutí“ žaludku.
– Portosystémový zkrat, což je stav, kdy krev neprochází normálně játry, což vede k hromadění toxinů.
– Osteosarkomy, které jsou závažným typem rakoviny kostí.
– Dilatační kardiomyopatie, což je stav, kdy srdeční sval postupně slábne a nemůže správně bít.
Deerhound může být vynikajícím domácím mazlíčkem, pokud se zohlední jeho instinkty k pronásledování a lovu. Deerhoundi, kteří jsou typicky klidní a zdrženliví, mohou být ve vztahu k rodině a přátelům velmi vzdorovití, i když ne přehnaně nebo hrubě. Lze očekávat jemný smysl pro humor a zdá se, že dospělí deerhoundi si jsou obvykle vědomi své velikosti v blízkosti menších zvířat nebo dětí a chovají se opatrně, i když osobnost každého psa je jiná. Stejně jako u všech velkých nebo obřích plemen i u deerhoundů trvá několik let, než dospějí v klidné dospělé psy.
Drsnosrstí nebo chundelatí vysocí honiči se ve Skotsku vyskytují již více než 500 let a jejich původním účelem byl lov vlků, nikoli jelenů. Jak se populace vlků snižovala, přeorientovali se na jelení zvěř a první honiči byli vyšlechtěni do menšího, elegantnějšího, ale stále drsnosrstého a robustního deerhounda, jak ho známe dnes. Lov jelenů s ohaři ale postupně ztrácel na popularitě a nedávno se stal dokonce nezákonným, nicméně deerhoundi našli uplatnění jako domácí mazlíčci pro ty, kteří měli dostatek prostoru, a o jejich přežití se zasloužili zejména viktoriáni.
Štěňata by měla být pod dozorem, zvlášť u některých aktivit, jako je zdolávání schodů či strmých svahů. Dospělí deerhoundi jsou energičtí a atletičtí a vyžadují hodně pohybu – více než dvě hodiny denně – a rádi běhají na volno. Ačkoli se nejedná o psa, který by měl rád opakovaný výcvik, ocení duševní stimulaci v podobě interakce s majiteli, zkoumání nových předmětů nebo pachů, zejména v mládí je to zvědavý pes.
Majitelé deerhoundů musí být uvolnění a nenároční, musí umět motivovat i ty, které je těžké motivovat, ale nesmí očekávat vysokou úroveň poslušnosti. Skvěle se hodí pro lidi, kteří milují dlouhé procházky, mají smysl pro humor a budou spokojeni s nenáročným psem, který chápe základy a je s ním radost být. Budete potřebovat velké auto, velkou zahradu a velký prostor na pohovce. Péče o psa je nutná, ale stačí základní dovednosti s kartáčem a hřebenem.
Psi velkých plemen mají nejen velký apetit, ale také vyžadují jiný poměr živin včetně minerálů a vitaminů než psi menších plemen. Deerhoundi jsou náchylní k nadýmání a žaludečním problémům; menší a častější jídla mohou toto riziko minimalizovat.
Deerhoundi potřebují pravidelnou péči – přibližně dvakrát až třikrát týdně. V závislosti na stavu srsti může být nutné ji jednou až dvakrát ročně trimovat. Vzhledem k jejich velikosti budete možná muset kvůli jejich vykoupání navštívit psí salon, a je dobré s tím začít již v mladém věku.
Deerhoundi se výborně snášejí s vlastní rodinou a blízkými přáteli, ale k cizím lidem mohou být zpočátku zdrženliví. Návštěvy spíše v tichosti okukují, než že by je bouřlivě vítali, pokud ale cítí respekt, snadno se spřátelí. Jakkoli se obecně dobře snášejí s dětmi, mohou být pro velmi malé děti příliš velcí, zejména pokud jde o mírně nemotorná štěňata a dospívající jedince. Ačkoli je pes obecně považován za vhodného domácího mazlíčka k dětem, vždy je třeba naučit děti a psy spolu vycházet a respektovat se. I přesto by ale nikdy neměli zůstat spolu o samotě a dospělí by měli dohlížet na jejich vzájemné interakce.
Deerhoundi překvapivě nezabírají mnoho prostoru, protože jsou spíše vysocí než objemní, nicméně mají dlouhý hřbet a stísněné prostory by pro ně mohly být nepohodlné a budou potřebovat velký pelech, aby se pořádně natáhli. Velká zahrada je nutnost, jinak mohou být šťastní ve městě i na venkově, pokud je k dispozici bezpečný prostor pro volný běh. Jedná se o velmi vysokého psa, který dosáhne na pulty a stoly, a je třeba to zohlednit při výběru nábytku, vybavení a auta, i když se může stočit i do pozoruhodně malé velikosti.
Výcvik musí být zábavný a poutavý. Deerhoundi neudrží dlouho pozornost a nemají chuť neustále opakovat úkoly, které považují za zbytečné. Zaměřte se proto na základní povely, jako je přivolání, leh nebo chůze na vodítku, neučte je skákat, protože jejich velikost může ostatní snadno zastrašit. Vedle tradičních metod odměňování pamlsky jim dejte příležitost honit vhodné hračky. Málokterý deerhound dokáže pohodlně sedět, jako alternativu ho proto učte leh nebo stoj.
