Chiweenie je jedním z menších designových kříženců miniaturního jezevčíka a čivavy. A ačkoliv je poměrně populární v USA, stále to není běžně rozšířené plemeno. Stejně jako u všech záměrně chovaných kříženců může být chiweenie prvotním křížencem (jezevčíka s čivavou), může být potomkem zpětného křížení chiweenie s jedním z původních plemen (s cílem posílit osobnost daného plemene) nebo mohou být oba jeho rodiče chiweenie. Proto velikost, tvar, barva a typ srsti se mohou u každého jedince značně lišit. V případě chiweenie o to více, že existují tři varianty miniaturního jezevčíka (hladkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý) a u čivavy to může být hladkosrstá či dlouhosrstá varianta.
Kříženci mohou být predisponováni k různým nemocem v závislosti na tom, které plemeno v nich převažuje. Chiweenie bude mít pravděpodobně méně problémů s páteří než miniaturní jezevčík, protože křížením s čivavou bude dosaženo kratší páteře. Pro více informací o zdravotních problémech, které mohou postihnout tohoto křížence, navštivte stránky plemene miniaturní jezevčík a čivava.
Jako u většiny kříženců závisí osobnost chiweenie na rodičích a způsobu jejich chovu a výchovy, ale jak čivava, tak jezevčík jsou láskyplní společníci, kteří jsou úzce propojeni se svým majitelem. Osobnost chiweenie se zdá být konzistentnější, pokud se jedná o prvotního křížence (F1). Protože pokud se linie postupně kříží, mohou být zpětně vyšlechtěni k jednomu z původních plemen (a posílit tak osobnost jezevčíka nebo čivavy) nebo se pokračuje v chovu pouze s chiweenie – v takovém případě je temperament méně předvídatelný (a může nastat problém s příbuzenskou plemenitbou). Zodpovědní chovatelé by měli dbát na zdraví stejně jako na chov, a proto je výběr chovatele tak důležitý. Dobře vychovaný chiweenie by měl být společenský a sebevědomý, neměl by být nervózní, plachý nebo bázlivý a nikdy agresivní.
Chiweenie vznikl koncem 90. let 20. století v Severní Americe díky snaze chovatelů vyvinout malého společenského psa, který by se hodil do každé rodiny bez ohledu na to, kde žije, a zároveň se nepotýkal s některými problémy jezevčíků, jako je dlouhé tělo. Abychom lépe pochopili osobnost chiweenie, je třeba poznat původní plemena, ze kterých pochází. Co se vzhledu, chování a temperamantu týká, cheweenie mohou být jakoukoli kombinací obou těchto plemen.
Jezevčík je klasifikován jako honácký pes, což je důsledek chybného překladu německého slova „hund“. Nicméně toto plemeno bylo stvořeno k tomu, aby lovilo v norách, takže technicky vzato je to teriér! Jejich jméno znamená „jezevčí pes“, což napovídá, jakou kořist mají lovit a jak nebojácní musí být, aby se za ní vydali do nory. První zmínky o jezevčíkovi pocházejí z roku 1735, i když se předpokládá, že existoval již dlouho předtím a v určitých obdobích své historie byl mimo jiné křížen s francouzskými basety. Jakmile se dostali do Anglie, selektivním šlechtěním vznikl delší, nižší a uhlazenější pes a našli si oblibu u šlechty, několik jich vlastnila i královna Viktorie. Pro potřeby lovu se začalo se selektivním šlechtěním menších jedinců, kteří by se vešli i do králičí nory. Vznikl tak ještě menší pes s užším hrudníkem. První miniaturní jezevčíci se do Anglie dostali v roce 1909. Existují nejrůznější názory na to, odkud se vzala srst dlouhosrstých a drátosrstých plemen (včetně křížení se setry nebo španěly nebo křížení s irskými teriéry či skotskými teriéry), a zdá se, že každému typu srsti odpovídá jiný temperament, přičemž někteří tvrdí, že dlouhosrstí jsou klidnější a drátosrstí zase aktivnější.
Čivava je původem z Mexika a patří mezi nejmenší a nejoblíbenější plemena všech dob. Navzdory své popularitě se toho ale o její historii moc neví. Někteří věří, že pochází z aztéckého období, kde dělaly společnost vysoce urozeným lidem. Podle legendy měly být pohřbívány se svými majitely, aby jim ukázaly cestu do posmrtného života. Jiní se domnívají, že toto plemeno vzniklo až ve středověku křížením španělských lapdogů s existujícími malými plemeny. Další teorie tvrdí, že na vzniku čivavy má podíl čínský chocholatý pes, což by vysvětlovalo dlouhosrstou variantu. Jedno je jisté, v 19. století byly v Mexiku velmi oblíbené, což se rozšířilo i mezi americké návštěvníky, kteří si čivavu odváželi domů na památku. V roce 1923 byl založen americký klub chovatelů čivav.
Chiweenie bude stačit půlhodinová procházka denně (v postroji), pokud pak bude mít dostatek interakce se svým majitelem včetně her. Veškeré cvičení je však třeba provádět opatrně, protože se jedná o drobného psa, který neumí chodit rychle a může se snadno vylekat a být zraněn jinými psy.
Ideální majitelé budou připraveni na to, že jejich štěně nebude vypadat tak, jak si představovali – taková je realita křížení dvou velmi odlišných plemen. Měli byste si být jistit, že se vám líbí vlastnosti obou rodičovských plemen a že jste připraveni na všechny eventuality, pokud jde o vzhled a povahu. Stejně jako u všech malých plemen buďte připraveni chránit svého křehkého psa před nástrahami světa, rušnými chodníky, hlučnými dětmi a většími psy, abychom jmenovali alespoň některé z nich. Jedná se o společenské plemeno, takže jim samota nedělá dobře a potřebují, aby byl většinu času někdo doma.
Psi malých plemene mají rychlý metabolismus, což znamená, že spalují energii vysokou rychlostí. Mají ale malé žaludky, proto musí jíst málo a častěji. Krmiva pro malá plemena jsou speciálně navržena s odpovídajícím množstvím hlavních živin, menší velikost granulí vyhovuje malé tlamě, podporuje žvýkání a tím zlepšuje trávení. Je důležité udržovat psa v optimální kondici a krmit ho alespoň dvakrát denně a v souladu s pokyny uvedenými na jeho konkrétním krmivu.
Srst chiweenie může být jakákoli od krátké přes dlouhou až po drsnou – nebo cokoli mezi tím. Promluvte si s chovatelem nebo najděte dobrý psí salon, kde vám s péčí o srst pomohou nebo vás to naučí. Nástroje a pomůcky pro úpravu vybírejte s ohledem na takto malého psa.
Chiweenie je lepší jako pes pro jednu osobu, protože je příliš malý a choulostivý pro rodinný život.
Jedná se o malého psa, který může žít v bytě nebo kdekoliv jinde, kde bude mít přístup k procházkám po okolí.
Chiweenie se může naučit základní poslušnosti, měl by umět chodit na vodítku či v postroji a reagovat na přivolání (zejména proto, že se dokáže protáhnout malými mezerami). Jedná se o plemeno, které potřebuje včasnou a trvalou socializaci, aby získalo důvěru k cizím lidem a ostatním psům a kočkám, pokud s nimi má žít. Důležité je zvyknout chiweenie na jemné zacházení, protože se jedná o malého psa, který se může snadno cítit ohrožený a ze strachu i kousnout.
