Co je třeba vědět
- Klidná kočka
- Přátelská, ale nezávislá kočka
- Tichá kočka
- Kočka větší velikosti
- Denně
- Nehypoalergenní kočky
- Kočka s možností chodit ven
- Mohou potřebovat seznámení před tím, než budou žít s dětmi
Původ
Země původu: Turecko a Persie
Prokazatelně víme, že předci perské kočky byli v 17. století dovezeni z Persie (nyní Irán) do Itálie a také z Angory (nyní Ankara v Turecku) do Francie. Perské kočky měly šedou srst, ty z Angory bílou. Potomci těchto dlouhosrstých koček se dostali do Británie v 19. století. Rané perské kočky byly zcela odlišné od koček, které dnes vyhrávají výstavy: měly delší obličeje a větší uši. Až šlechtění dalo kočkám typické podsadité tělo a plochý nos, jaký známe dnes. Srst není jen dlouhá, má také velmi hustou podsadu, která od majitele vyžaduje důslednou péči. Kočka totiž není schopná se o svůj skvělý "plyšový" kožíšek postarat sama.
Perská dlouhosrstá kočka se dožívá asi deseti až dvanácti let, nicméně jde o plemeno, které se potýká s celou řadou zdravotních problémů. Kvůli zkrácené lebce a zploštělému obličeji se někdy objevují deformity čelistí, které pak vedou k zubním onemocněním a problémům s příjmem potravy a pití. Malé nosní dírky a příliš dlouhé měkké patro mohou způsobit problémy s dýcháním. Slzné kanálky nemusí správně fungovat, což způsobuje neustálé slzení. Mokrá tvář pak mnohdy trpí vyrážkami a vředy. Plochý obličej zároveň zvyšuje riziko očních onemocnění. Perské kočky mohou nést gen, který způsobuje cysty na ledvinách a následně jejich selhání (autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin). Podle screeningových testů, které se začaly provádět v devadesátých letech, se tento problém týkal celé třetiny perských a exotických krátkosrstých koček. Pomocí screeningu se nyní chovatelé snaží onemocnění eliminovat. Když vybíráte kotě, vždy byste měli chtít potvrzení o negativním výsledku testu. U perských koček je známý také zvýšený výskyt hypertrofické kardiomyopatie (zesílení stěn srdce). Stejně jako ostatní dlouhosrsté kočky i ty perské jsou náchylné ke vzniku plísňových kožních infekcí a onemocnění.
Každá kočka je jiná. Pokud jde o jídlo, liší se v tom, co mají rády a co jim naopak nechutná. Je důležité mít na zřeteli, že kočky jsou masožravci a z potravy musí získat 41 různých živin. Jejich podíl se liší podle věku, životního stylu a celkového zdravotního stavu. Je to pochopitelné, že energické kotě, které stále roste, potřebuje jinak sestavené živiny než méně aktivní starší kočka. Vždy je potřeba podávat správné množství krmiva, jen tak bude kočka v ideální tělesné kondici. Vyjít vstříc bychom kočkám měli i v chuťových preferencích a podle nich volit granule nebo konzervované krmivo.
Perská dlouhosrstá kočka potřebuje každodenní péči, aby se jí dlouhá a hustá srst necuchala a neplstnatěla. Pokud se česání a kartáčování zanedbá, může být nakonec nutné kočku úplně oholit a nechat jí narůst zcela novou srst. Pozornost musíte věnovat také očím a okolí řitního otvoru. Denně tato místa čistěte, aby se kolem nich netvořily skvrny. Perské kočky jsou náchylné na slzení, a proto pravidelně čistěte koutek oka a oblast podél nosu. Na chlupech okolo řitního otvoru se mohou zachycovat výkaly, dbejte proto, aby tato oblast byla úzkostlivě čistá a nevznikaly skvrny a nepříjemné hrudky. Vyčesáváním a kartáčováním pravidelně odstraňujte uvolněné chlupy, aby je vaše peršanka zbytečně při čištění nepolykala. V žaludku by jí totiž mohly způsobit problémy. Pamatujte také na pravidelné očkování a odčervení.
I když toto plemeno nepatří mezi vyhlášené dětské společníky, při správné výchově je soužití s dětmi možné.