Miniaturní bulteriér je přesnou replikou bulteriéra jen v menším provedení. Je to silný, svalnatý a mohutně vypadající malý pes s nápadnou hlavou ve tvaru vejce.
U tohoto plemene se může vyskytnout:
– Hluchota, nejčastější zdravotní problém v rámci plemene, postihuje zejména bílé bulteriéry
– Letální akrodermatitida, čož je smrtelné, dědičné onemocnění, které postihuje pouze bílé anglické bulteriéry, může způsobit vážné kožní a růstové problémy
– Primární luxace čočky, což je stav, kdy se čočka vychýlí ze své normální polohy v oku, může vést ke ztrátě zraku a působit bolest
– Polycystické onemocnění ledvin, při kterém se v ledvinách tvoří cysty, může vést k jejich selhání
– Srdeční problémy včetně dysplazie mitrální chlopně
– Luxace čéšky
Dostupné testy:
– Test DNA na primární luxaci čočky, který odhalí predispozice k tomuto onemocnění
– Screening očí
Miniaturní bulteriér je plný zábavy a nadšení pro život, je bujarý a radostný při všech činnostech, zejména při těch, které se týkají rodiny a lidí obecně. Ačkoli mají pověst tvrdohlavců, ve skutečnosti se jedná o nezávislého teriéra ve velmi robustním a silném těle a bez vyjednávání z vaší strany prostě nedostanete, co chcete! Stejně jako jejich větší příbuzní je i minibulteriér odvážný, energický a nemá tendenci ustupovat, pokud je vyzýván, což znamená, že je nutná důkladná socializace, přičemž majitel musí být ochoten vynaložit určité úsilí, aby svého psa motivoval ke spolupráci, a také ho dobře vést.
Miniaturní bulteriér je dnes výstavním a společenským plemenem, které si majitelé a chovatelé velmi oblíbili pro jeho vzhled a povahu. Na počátku 19. století byl nasazován do boxů k zabíjení krys jako představení pro diváky a forma hazardní hry. Minibulteriér byl vyšlechtěn z většího bulteriéra, jehož původním účelem byly psí zápasy. Tato forma zábavy se však naštěstí stala nezákonná a díky tomu tato plemena přežila a z těchto psů se stali přátelští společníci. Větší bulteriéři byli po určitou dobu oblíbenější, proto kvůlli nedostatečnému zájmu o minibulteriéry je Kennel Club v roce 1918 vyřadil z registru plemen. Našli se ale obětaví chovatelé a nadšenci, díky kterým byl v roce 1938 založen chovatelský klub.
Miniaturní bulteriér by měl mít minimálně hodinu pohybu denně, v ideálním případě i více, a to s různými trasami a tréninkem. Nemají příliš rádi chlad a vlhko, ale jejich srst je zahřeje, proto by měli trávit čas venku, jinak svou energii uvolní uvnitř vašeho domova. Výsledkem bude pravděpodobně miniaturní demoliční koule ve vašem obývacím pokoji, proto nešetřete pohybem a zábavou venku! Mají rádi hry se svým milovaným majitelem a dokážou být překvapivě chytří při řešení hlavolamů a s obohacovacími hračkami.
Budete potřebovat veškerou trpělivost, humor a klid, jež vyžaduje standardní bulteriér, ale budete muset být také o něco zdatnější, protože minibulteriér je o něco lehčí a rychlejší než jeho větší bratranec! Stále budou potřebovat dlouhé procházky, dostatek lásky a spoustu výcviku a stále jsou schopni demolovat předměty, které se jim postaví do cesty mezi jídlo nebo cokoli jiného vzrušujícího!
Strava vašeho psa musí mít vyvážený obsah všech hlavních živin včetně stálého přísunu čerstvé vody. Je důležité pravidelně kontrolovat tělesnou kondici, abyste udrželi svého psa ve formě, a nezapomeňte ho krmit alespoň dvakrát denně a v souladu s pokyny uvedenými na konkrétním krmivu.
Krátká srst je lesklá a má drsnou strukturu. V zimních měsících může být podsada jemněšjí. Péče o srst je minimální – stačí ji jednou týdně rychle vyčesat. V době línání můžete tuto činnost zintenzivnit na dvakrát až třikrát týdně, abyste odstranili odumřelou srst a zabránili znečištění koberce, oblečení a nábytku!
Dobře socializovaný a dobře vycvičený dospělý miniaturní bulteriér se může stát vynikajícím mazlíčkem v rodinách se staršími dětmi. Vzhledem k času, který je potřeba k vychování, socializaci a výcviku, aby se z minibulteriéra stal úžasný dospělý pes, a vzhledem k jejich nekontrolovatelnému nadšení a pevné stavbě těla nemusí vyhovovat rodinám s velmi malými dětmi nebo křehkými dospělými. Ačkoli je pes obecně považován za vhodného domácího mazlíčka k dětem, vždy je třeba naučit děti a psy spolu vycházet a respektovat se. I přesto by ale nikdy neměli zůstat spolu o samotě a dospělí by měli dohlížet na jejich vzájemné interakce.
Miniaturní bulteriér nevyžaduje velký dům nebo zahradu, může žít šťastně ve městě i na venkově. Vyžadují však bezpečný domov a zahradu a nesmí zůstat dlouho bez dozoru, protože znuděný nebo osamělý jedinec bude pravdědpodobně hlasitý a destruktivní. Nezbytný je přístup ke spoustě zajímavých pěších tras, ideálně s možností pro běh a hru.
Včasný výcvik volné chůze na vodítku, rychlé přivolání a samozřejmě socializace s jinými zvířaty a dětmi kolem nich jsou životně důležité. Minibulteriér občas projevuje bezhlavé nadšení a nedokáže respektovat osobní prostor ostatních, zejména svého majitele, a mají pocit, že se mohu nechat chovat v náruči! Naučit ho slušnému chování a udržovat disciplínu bude práce na celý život. Dobře vycvičený minibull se může účastnit různých psích sportů a aktivit, ale budete muset být oddaným trenérem, který má rád výzvy a uvědomuje si, že v jádru jde o citlivého psa, který potřebuje promyšlené a důsledné zacházení!
Miniaturní bulteriéři se téměř stali trpasličími bulteriéry – jejich velikost byla tak malá a lehká, že se začaly objevovat deformace, a plemeno na několik let upadlo v nemilost. Přestože se v literatuře, kreslených filmech a seriálech objevilo mnoho miniaturních bulteriérů, téměř vždy jsou mylně uváděni jako „bulteriéři“, protože mnozí si stále ani neuvědomují, že existuje miniaturní verze tohoto plemena. Bullseye, pes v původním filmu Oliver Twist, byl bulteriér – a je těžké určit, zda to byl malý bulteriér nebo velký miniaturní bulteriér, většina divadelních adaptací v minulosti používala minibulteriéry z prostorových důvodů.
