Jedná se o středně velkého, mohutného, ale přesto elegantního psa. Jeho srst je hladká, krátká a dobrman nese své tělo s hrdostí a lze ho přirovnat k plnokrevnému koni. Jsou plní energie a chytrosti, což z nich dělá skvělé strážce a úžasné kandidáty na policejní a vojenské pozice.
Dobrman je pes, který potřebuje psychickou i fyzickou aktivitu. Pokud je brzy socializovaný s jinými psy, domácími mazlíčky a dětmi, může se z dobrmana stát dobrý rodinný mazlíček. Je loajální a milující a jistě ochrání svůj domov. Často mají tendenci být „psem jednoho člověka“ a obvykle „patří“ pouze jedné osobě v rodině než-li celé rodině. Dobrmani jsou často podezřívaví k cizím – lidem i psům. Vzhledem k jejich velikosti, síle a aktivitě – stejně jako jejich hlídacím sklonům – nejsou pro nezkušené nebo pro ty, kteří nemohou věnovat čas na cvičení a výcvik těchto náročných psů.
Dobrman byl vytvořen pro velmi specifickou práci. Na konci 19. století Louis Dobermann, německý výběrčí daní, byl už dost otrávený tím, že byl okrádán, když vybíral peníze, a rozhodl se, že potřebuje účinného osobního ochranného psa. Protože byl také ředitelem místního útulku, měl spoustu příležitostí k více komplikovanému křížení pro to, aby vznikl fyzicky impozantní pes, který by byl v případě potřeby prudký a zároveň působil jako účinný odstrašující prostředek. Bohužel byl pan Dobermann mnohem lepší při výběru daní, než byl při zaznamenávání svého křížení psů, takže jaká plemena použil pro vytvoření svého dokonalého společníka jsou do značné míry dohady. Předpokládá se, že do směsi přidal německé pinče, rotvajlery, beaucerony a německé ohaře, ale navzdory mlhavým začátkům určitě vytvořil působivého a nyní velmi oblíbeného psa. V roce 1899 bylo plemeno uznáno German Kennel Club a brzy se stalo populárním po celém světě pro své téměř nepřekonatelné dovednosti jako hlídačů majetku a v bezpečnostní práci. Jejich hlídací vlastnosti byly v průběhu let oslabeny a nyní jsou častěji považováni za společenské psy, ale tyto instinkty tak často nejsou schované až moc hluboko pod povrchem.
Psi velkých plemen mají nejen velký apetit, ale také těží z rozmanité rovnováhy živin, včetně minerálů a vitamínů, ve srovnání se psy menších plemen. Psi plemene dobrmana jsou náchylní k nadýmání a žaludečním problémům. Menší, častější přísun jídla může toto riziko minimalizovat.
Dobrmani vyžadují velmi málo péče o srst. Odumřelé nebo uvolněné chlupy odstraníte dobrým otřením gumovou rukavicí.
Zatímco dobrman může být skvělým rodinným psem, který je oddaný všem, jsou obecně příliš velcí do rodiny s menšími děti a při návštěvě dětí nebo jejich rodičů mohou představovat problém. Tudíž je lepší do domova bez dětí nebo se staršími rozumnými dětmi. Tradičně chování většiny psů kolem dětí považujeme za pozitivní, přesto je všechny psy a děti třeba naučit, aby se respektovali a vycházeli spolu, a tudíž byli ve vzájemném bezpečí. I tak je třeba, aby psi a děti nebyli ponecháni spolu sami a na všechny interakce mezi nimi dohlížel někdo dospělý.
