Aljašský malamut, vzhledově podobný vlčímu plemenu, je velké, impozantní plemeno psa, které má typické vlastnosti německého špice – ocas je často stočený přes hřbet, má velmi hustou srst, vztyčené uši a klínovitou hlavu.
Aljašský malamut je milující, přátelský pes, který je oddaný své rodině, avšak to není ideální plemeno pro nezkušeného majitele, protože vlastnictví tohoto psa může být náročné. Kromě jejich téměř neukojitelné potřeby běhat, milují také hrabání a vytí. Často utíkají a dokážou malé chlupaté tvory vidět jako kořist– ať už jde o veverky, kočky nebo dokonce malé psi. Psi tohoto plemene jsou pro majitele, kteří jim rozumí a dokážou jim dát to, co potřebují, aby byli zdraví a šťastní. Přesto jsou aljašský malamuti vynikající společníci.
Země původu: United States
Malamut je jedním z nejstarších a nejsilnějších severských tažných psů a byl milován inuity na Aljašce, po kterých bylo toto plemeno pojmenováno. Není zcela jasné, jak staré plemeno je, ale historie naznačuje, že na Aljašce žili více než 5000 let. Jejich velikost, síla a výdrž znamenaly, že byli používáni k přepravě těžkých nákladů – a tým psů byl schopen táhnout půl tuny náročným terénem po stovky kilometrů. Když nebyli potřeba jako tažní psi, byli zaměstnáni jako hlídači dobytka a pomáhali při lovu losů nebo medvědů. Když na Aljašku začali přicházet lidé zvenčí, závod saní se stal populárním sportem. Malamut na to nebyl nejvhodnější, protože byl stavěn k tahání těžkých nákladů na dlouhé vzdálenosti než-li k rychlosti. To vedlo k tomu, že příchozí lidé křížili malamuta s menšími a rychlejšími psy a původní plemeno začalo prudce mizet. Naštěstí byly části Aljašky pro návštěvníky příliš vzdálené a zbývalo dost psů na obnovu plemene. V roce 1936 American Kennel Club plemeno uznalo a tím byla zajištěna jejich budoucnost.
Psi velkých plemen mají nejen velký apetit, ale také těží z rozmanité rovnováhy živin, včetně minerálů a vitamínů, ve srovnání se psy menších plemen. Psi plemene aljašského malamuta jsou náchylní k nadýmání a žaludečním problémům. Menší, častější přísun jídla může toto riziko minimalizovat.
S hustou podsadou, která může být hluboká až pět centimetrů, spolu s hustou, hrubou ochrannou srstí navrchu je aljašský malamut dobře chráněn před nepříznivým a drsným počasím. V centrálně vytápěném domě však bude docházet ke značnému línání! Každodenní kartáčování vám pomůže zachytit hodně odpadnutých chlupů, ale pokud žijete s aljašským malamutem, chlupů se ve svém domově jen tak nezbavíte.
Aljašští malamuti mohou šťastně žít v domově s dětmi, pokud jsou s nimi od raného věku dobře socializovaní, ale jako u každého velkého psa je třeba dbát opatrnosti. Tradičně chování většiny psů kolem dětí považujeme za pozitivní, přesto je všechny psy a děti třeba naučit, aby se respektovali a vycházeli spolu, a tudíž byli ve vzájemném bezpečí. I tak je třeba, aby psi a děti nebyli ponecháni spolu sami a na všechny interakce mezi nimi dohlížel někdo dospělý.
