Pikardský ovčák je atraktivního rustikálního vzhledu, střední až velké velikosti s pevnou, svalnatou stavbou. Neměl by být těžký nebo drsný, ale při pohybu by měl vypadat elegantně i přes svůj „huňatý“ vzhled. Srst je polodlouhá s křupavou, drsnou krycí srstí a měkčí izolační podsadou. Vzhled plemene je o to atraktivnější díky vysoko nasazeným vztyčeným uším, lemovaným dlouhou srstí a měkkým plnovousem.
Příznivci plemene popisují pikardského ohaře jako mírného a měkkého, ale zároveň rošťáckého, takže je to rozhodně osobnost. Byl vyšlechtěn k práci a stále je schopen snadno pracovat s hospodářskými zvířaty, má také silný kořistnický pud a touhu lovit. Přesto si také vytví silné pouto s rodinou a docela rád lenoší doma, pokud to tak dělají i jeho lidé! Je oddaný a věrný, má ochranitelské sklony, takže upozorňuje majitele na cizí lidi a podezřelé aktivity a měl by být brzy a pečlivě socializován, aby dokázal pokojně žít s domácími zvířaty. Pikardský ovčák, často popisovaný jako plyšový medvídek nebo německý ovčák v oblečku loutky, je bezesporu atraktivní a přitažlivý pes - ujistěte se však, že dokážete uspokojit jeho potřeby. Potřebuje výcvik a nějaký koníček nebo práci, aby byl spokojený a naplněný.
Pikardský ovčák, který je považován za nejstarší francouzské plemeno ovčáckých psů a ve Francii je známý jako Berge Picard, byl do severní Francie přivezen v 9. století Franky. Názory na to, zda je pikardský ovčák příbuznější známým plemenům briard a beauceron, se různí. Existuje teorie, že má společné předky s holandskými a belgickými ovčáky. Poprvé se toto plemeno objevilo na výstavách ve Francii v roce 1863, ale jeho rustikální a přirozený vzhled mu nepřinesl popularitu na výstavách a chovný kmen byl dále decimován oběma světovými válkami. Jako zemědělský pes ze severovýchodní Francie toto plemeno téměř vyhynulo v důsledku zákopové války na Sommě. Dnes žije ve Francii přibližně 3500 pikardských ovčáků, v Německu asi 500 a ve Spojených státech a Kanadě 400 psů. Ve Velké Británii je v současné době pouze asi 40 jedinců tohoto plemene, takže je mimořádně vzácné.
Dospělému pikardskému psovi dopřejte alespoň dvě hodiny venčení, běhání a tréninku denně. Když k tomu přidáte hry a řešení hlavolamů, měli byste mít spokojeného a pohodového psího společníka. Neodradí ho ani extrémní počasí, i když u každého psa byste měli dbát na to, aby necvičil v extrémních vedrech.
Ideální majitelé pikardů by měli mít zkušenosti s pracovními plemeny, zejména s pasteveckými typy a překvapivě i s chrty. Pod poněkud zanedbaným, ležérním vzhledem se skrývá chytrá mysl a robustní, atletické tělo - majitelé by měli mít zkušenosti s výcvikem založeným na pozitivním posilování a také by měli mít rádi dlouhé procházky, výcvik pro zábavu nebo dokonce psí sporty. Pikardský pes je schopen všeho, co byste chtěli se psem dělat, pokud máte trpělivost s jeho výcvikem.
Strava pikardského ovčáka musí mít správnou rovnováhu všech hlavních skupin živin včetně stálého přísunu čerstvé vody. Je důležité provádět pravidelné hodnocení tělesné kondice, abyste zajistili, že budete svého psa udržovat v ideálním stavu, a nezapomeňte ho krmit alespoň dvakrát denně a v souladu s pokyny jeho konkrétního krmiva. Objevte více o vyvážené stravě pro psy s naším srozumitelným průvodcem.
Pikardský pes nevyžaduje žádnou speciální péči, ale může línat, a pokud není vyčesán, může se mu tvořit rouno. Stejně jako u všech psů je však rozumná každodenní kontrola srsti, tlapek, uší, vousů a očí po cvičení, která pomůže předejít zranění.
